Blog založen 11. července 2013

Když chceš něco udělat, udělej to hned!

PPCZ 9 Čiň, co chceš, pokud neškodíš

3. srpna 2017 v 10:02 | K. |  Projekt Pohanský pohled

DOTAZ
Najvyšší zákon čarodejníckej mágie znie: "Rob, čo chceš, ak to nikomu neškodí." To okrem iného znamená, že čarodejka nesmie ovplyvňovať niečiu slobodnú vôľu, teda nevyvoláva u konkrétneho človeka lásku a podobne.
Kedy, alebo aký moment je, keď prechádza biela mágia do čiernej. Pomáham? Či môj zahmlený zrak nevidí, že som prekročila hranicu a ubližujem? Ďakujem.

MÁ ODPOVĚĎ
Možná bych na začátek měla informovat (ačkoliv to nemusí být pro odpověď tolik důležité), že já osobně se sloganem (či tedy zákonem) "Čiň, co chceš, pokud neškodíš" neřídím. To ovšem neznamená, že k dané problematice nemám co říci.

Je to docela nedávno, co jsem na toto téma slyšela výborný postřeh. Nejsem si přesně jistá, jestli to byla Samantha Valens nebo Mandi See (spíše bych sázela na Samanthu), která řekla, že záleží na bližší definici. Takže zde budu papouškovat to, co jsem z videa vyslechla a s čím souhlasím; s nějakým vlastním přídavkem, ale myšlenka pochází od jedné z výše uvedených čarodějnic a je vlastně naprosto logická.


Aby bylo možno větu "Čiň, co chceš, pokud neškodíš" použít v praxi jako zákon, jako část kodexu cti, jako etiku, je potřeba vymezit, kdo bude patřit do skupiny těch, kterým úmyslně, v lepším případě i neúmyslně, škodit nechceme, ani je nechceme nijak omezovat a ubližovat jim, a kdo naopak do dané skupiny patřit nebude. Pro mne je toto etické pravidlo nepoužitelné právě z důvodu nutnosti konkretizace, vymezení kdo ano a kdo ne. Čím více výjimek, tím problematičtější je pro mne logické uchopení dané věci. A bez logiky to pro mě nemá smysl. Navíc to mnohdy není ani přirozené.

Dám příklad. Chceme pomáhat zvířatům, nechceme jim ubližovat, řídíme se výše několikrát zmíněným zákonem (pravidlem). A nastane následující situace: Vidíme, že nějaká opelichaná kočka číhá na malého ptáčka, například na kosa. Rozhodneme se zakročit proti tomu, aby kočka sežrala malého kosa a vyplašíme ho. Tím vyplašíme i tu kočku. Máme dobrý pocit, že jsme ptáčkovi zachránili život, že ho kočka nesežrala. Jenže kočka, protože ji nemá kdo krmit a ona toho ptáčka nechytila, pošla. Vyvstávají dvě otázky: Jsme zodpovědní za smrt kočky? Neporušili jsme právě etické pravidlo, kterým jsme se rozhodli se řídit?

Dalším příkladem může být vegetarián nebo vegan. Pokud se někdo z nich rozhodl pro daný životní styl z toho důvodu, že nechce být zodpovědný za likvidaci života, jak je možné, že už mu není líto třeba kedlubnu nebo mrkve. Copak také nejsou živé?

Nebolí mravence, když je zalijeme vroucí vodou? (Na druhou stranu, nebolí nás, když nás některý z nich uštípí?) Nebolí meduňku, když jí utrhneme lístek? Nebolí bakterie, když je smyjeme mýdlem a desinfekcí z naší pokožky? Takže v logické podstatě, kdybychom se rozhodli neškodit veškerému životu na Zemi, nemohli bychom nic, ani zemřít, protože by to bylo proti zásadě, kterou se řídíme. Bylo by to naprosto na palici.

Stejně je to se svobodnou vůlí a jejím ovlivňováním. Musíme si definovat, jestli danou svobodnou vůli nebudeme odepírat pouze lidem, nebo i zvířatům, nebo i rostlinám ... Nejsem si jistá, jak bychom se pak zachovali, kdybychom měli na zahrádce plevel. Asi bychom si sedli před něj a přemítali, jestli je eticky správné ho vyplevat nebo postříkat nějakým sajrajtem, případně jestli, kdyby se ten sajrajt (ty herbicidy a pesticidy a další -cidy) rozšířil skrze půdu do dalších míst zahrádky a zhubil některé bylinky, jestli bychom pak byli zodpovědní za jejich smrt a museli je odprosit nebo já nevím co. Měli bychom z toho v hlavě i v duši zmatek, protože se přece něčím řídíme a právě jsme to (ne)vědomě porušili.

Samozřejmě pokud si pravidla tohoto pravidla určíme obecně, bude to vypadat jako zákony České republiky, neboť vždy budeme mít jak je obejít, případně jak ospravedlnit, že jsme je obešli. Přesná i obecná (volná) definice zákona "Čiň, co chceš, pokud neškodíš" jsou obě příliš pro mé chápání; jedna extrémně svazující, druhá téměř neexistující.

Podobné, ne-li stejné, je to s "bílou" a "černou" magií. Je třeba tyto dvě barvy magie pro sebe přesně definovat. Není možné, aby Vám někdo nadiktoval, kde jsou hranice mezi barvami magie, stejně jako je jen jako jednotlivci a sami pro sebe můžeme určit u každého (magického, čarodějnického) pravidla a zákona. Obětovat člověka / obětovat zvíře / obětovat rostlinu. Co z toho je "černá" magie? V posledním případě je asi na místě ještě zodpovědět otázku: Za jakým účelem byla rostlina obětována?

A vlastně za vším je lidská mysl a její pochody. Každý přemýšlíme jinak, proto si každý sám musíme umět určit vlastní hranice. Je možné, že ne vždy naše pomoc nebude zároveň ublížením někomu jinému (jako s kočkou lovící malého kosa); nebo ublížení někomu nebude zároveň pomocí jinému (například pokud zabijeme šílence, který chce pozabíjet spoustu lidí, ty lidi zachráníme, přestože jsme ublížili). Asi nejlepší je získat zkušenosti s lidmi, poslouchat, co si myslí, také si utvořit vlastní názor, ale být schopni ho změnit, pokud nás bude omezovat. Protože hranice, které jsme si stanovili včera, nám dnes mohou být na obtíž.

Ještě bych na konec poznamenala, že bych daný zákon za nejvyšší čarodějnický nepovažovala. Já se považuji za čarodějnici, ovšem toto etické pravidlo nenásleduji. A co se přikouzlení lásky týče, spíš není dobré snažit si k sobě někoho připoutat, protože bychom pak mohli dostat facku. Samotné kouzlení na lásku obecně by tolik špatně nemuselo být, ovšem nejlepší ze všeho je nejprve se soustředit na lásku k sobě (i když na tu se asi moc kouzlit nedá - minimálně já to nezkoušela).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 13. srpna 2017 v 17:26 | Reagovat

To máš pravdu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama